Praha 20. dubna 2012 – Nad tématem problematiky bezpečnosti a kvality potravin v českých obchodech se dnes pod záštitou Unie malých a středních podniků ČR sešli u kulatého stolu zástupci výrobců potravin, dodavatelů, provozovatelů obchodních řetězců a kontrolního orgánu. Společně s ministrem zemědělství Petrem Bendlem vedli odbornou diskuzi týkající se současné situace „v potravinách“ a vhodných nástrojů prevence, které by měly kvalitu a bezpečnost potravin zákazníkovi garantovat. Diskuze se dotkla i současně platných hygienických norem pro výrobce potravin i norem upravujících prodej potravin.
Petr Bendl už hned v úvodu podotkl, že „kvalita potravin je pro Ministerstvo zemědělství jednou z priorit. Nemyslím si však, že by k vyšší kvalitě napomohlo přijetí nových právních předpisů. Vytrvalý psychologický tlak na výrobce musí vytvářet nejenom dozorové orgány, ale celá spotřebitelská veřejnost. Proto se Ministerstvo zemědělství snaží prostřednictvím různých kampaní a projektů, jako jsou například Klasa a Regionální potravina, upozornit spotřebitele na výrobky, které mají přidanou kvalitativní hodnotu nebo tradiční regionální původ.“
Ministr Bendl uvedl, že jeho úřad chce ještě v letošním roce začít na internetu zveřejňovat seznam prodejců, u kterých byla ze strany dozorových orgánů odhalena pochybení v kvalitě a bezpečnosti prodávaných potravin. Ten bude obsahovat i seznam obchodníků prodávajících kvalitní potraviny s označením Klasa, regionální potraviny či potravinářské výrobky, které získaly označení země původu. Zároveň zdůraznil, že obchodní řetězce musí zvýšit svoji interní kontrolu a důsledně trestat své zaměstnance v případě jejich pochybení.
Podnikatelé i odborníci se shodli, že o tom, jaká bude kvalita potravin, rozhodují zákazníci, protože, co zákazník nepožaduje, také nedostane. Především se jedná o koncového zákazníka a jeho kupní preference ve vztahu ke kvalitě – například v sousedním Německu zákazník požaduje v porovnání s ČR daleko vyšší kvalitu.
Rozhodující váhu při nákupu potravin má stále kritérium koncové ceny. „Průzkumy sice uvádějí, že Češi věří tuzemským potravinám, avšak v roce 2011 byly do ČR dovozeny potravin za 155 miliard korun, což je zatím rekordní částka. Znamená to, že i když chceme české kvalitní potraviny, je pro nás stále rozhodující jejich cena, která je u dovážených potravin často nižší,“ podotkl David Šeich, předseda Unie MSP ČR.
Problematiku kontrol zdravotní nezávadnosti potravin otevřel Martin Klanica, ředitel Státní zemědělské a potravinářské inspekce. „Výsledky kontrol provedených naším úřadem za poslední období nás zneklidňují. Nejen zjištění nekvalitních potravin, zejména s původem mimo Českou republiku, ale obzvláště prokázání různých forem klamání spotřebitelů a nekalých praktik v obchodní síti, jsou zcela nepřijatelné. Adekvátně na tyto zjištění reagujeme všemi dostupnými prostředky. Na hrubý pytel, hrubá záplata.“
Za provozovatele obchodních řetězců hovořil Pavel Mikoška, zástupce Ahold Czech Republic provozující síť prodejen Albert. „Příchod obchodních řetězců na český trh před více než 20 lety znamenal obrovský kvalitativní posun v úrovni nabídky a úrovni prodeje potravin v České Republice. V současné době je na čase skutečně otevřít odbornou diskusi na téma kvality potravin nabízených českým zákazníkům. Z hlediska obchodníka jsme přesvědčeni, že s úrovní sortimentu a kvality za vyspělými evropskými zeměmi žádným způsobem nezaostáváme. Dobrý obchodník musí být schopen nabídnout, v přiměřených cenových relacích, bezpečné a kvalitní potraviny pro všechny kategorie zákazníků.“ Pavel Mikoška vyzval kupující, aby se se svými stížnosti neváhali nejprve obracet na příslušné prodejně, kde se prodejce musí problémem na místě zabývat. Zároveň vyzval státní instituce, aby pomohly infromovat zákazníky o tom, co vše vlastně znamená kvalita výrobků. Složení výrobku by si měl kupující vždy pečlivě zjišťovat z etiket výrobků.
Anna Kolorzova, zástupce mlékárny Ekomilk s.r.o si postěžovala, že nákupčí z obchodních řetězců většinou zajímá především cena, za kterou nakupují potraviny od dodavatelů, a proto jde často cena na úkor kvality a varovala, že těžká situace na trhu s mlékem může být zanedlouho stejně alarmující, jako současná situace na trhu s drůbeží.
Obsahu současně platných norem, upravujících výrobu a prodej potravin, se dotkla Dana Walterová, konzultantka v oblasti hygieny. „Až do devadesátých let platilo, že stát byl v případě kontroly hygienických norem mocný dozorový orgán a výrobci i prodejci potravin byli tlačeni k udržení určitého standardu čistoty. V průběhu devadesátých let a finálně se vstupem do EU, však stát postupně přenesl své pravomoci na samotné provozovatele obchodů, kteří podpořeni tím, že v současně platných předpisech vlastně ani nikde nenajdeme přesný výklad pojmu sanitace, vzali hygienické předpisy do svých rukou. Od roku 2004 zde zkrátka chybí jasně definovaná pravidla a požadavky na hygienu v prodejních prostorách.“
V ČR v současnosti platí Nařízení o hygieně potravin ES 852/2004, a i když toto nařízení uvádí povinnost provozovatele obchodu stanovit si v rámci své hygienické praxe hygienické zásady a dodržovat je a stejně tak povinnost zabezpečit zdravotní nezávadnost potravin, jsou zmíněné požadavky jen obecného charakteru. Nařízení například nespecifikuje úroveň kvality hygienických zásad, tedy to, v jakém rozsahu, jak důkladně a jak často má být sanitace prodejních prostor potravinami prováděna.
To potvrdil také další z účastníků, Milan Horyl ze společnosti Clean4you, která se zabývá speciálním čištěním prodejních prostor. „Důraz na čistotu prodejních prostor a kvalitu úklidu se liší u každého provozovatele obchodu. Jedna skupina se spokojí s klasickou sanitací, jako je mytí podlah a odstranění viditelných nečistot z povrchu regálů a dalšího vybavení prodejny. Druhá, bohužel zatím minoritní skupina, si však již uvědomila, že kvalitní a komplexní hygiena prodejních prostor se jim vyplatí především ve vztahu k zákazníkovi. V těchto případech je úklid a sanitace prováděn nad rámec běžné české úrovně. Například je zajišťována dezinfekce nákupních vozíků, provozovatelé nechávají odstranit zapečené nečistoty z pečících plechů v dopékárnách. Pozornost je kladena i na dezinfekci pokladních boxů a pásů – jednoduše tedy všeho, s čím zákazník během nákupu přichází do přímého kontaktu. Je však smutné, že tak kvalitní sanitaci provádí asi jen tři z patnácti obchodních řetězců v ČR.“