Česká ekonomika dlouhodobě přešlapuje na místě a zdá se, vláda nemůže najít to správné řešení. Přitom například snížení spotřební daně z pohonných hmot by ulehčilo všem podnikatelům, kteří nyní provozují své firmy na hranici rentability. Úspory na benzinu a naftě by pak mohli investovat do tvorby nových pracovních míst.
V České republice platíme dlouhodobě jednu z nejvyšších spotřebních daní na pohonné hmoty v Evropské Unii. Ze zemí Visegrádské čtyřky máme dokonce sazbu této daně nejvyšší. Neznamená to ovšem, že by stát vybíral nejvíce peněz.
Naopak. Když v reakci na hospodářskou krizi na přelomu roku 2009 a 2010 tehdejší úřednická vláda Jana Fischera zvýšila zdanění benzinu i nafty, její představitelé si mysleli, že pomohou naplnit rozpočet pro rok 2010. Do výpočtů však zřejmě zapomněli zahrnout tranzitní dopravu, která při naší poloze znamená pro stát slušné zisky na daních a mýtu. Místo zvýšení výběru tak nastal propad, protože současné logistické programy pro tranzitní dopravu začaly spedičním firmám ukazovat, že tankovat se v České republice nevyplatí.
„Paradoxně je to tak, že například menší tuzemští dopravci musejí platit vyšší daně, než jejich zahraniční konkurence a tak velmi často balancují na hraně přežití. Někteří dokonce vědomě berou nerentabilní zakázky, protože splácejí dlouhodobé závazky,“ říká David Šeich, předseda Unie malých a středních podniků ČR. „Není to však jen o dopravcích, snížení této neúnosně vysoké zátěže pomůže plošně všem podnikatelům.“
Podle novely zákona o pohonných hmotách navíc budou muset provozovatelé všech čerpacích stanic zaplatit kauci dvacet milionů korun, aby mohli dále fungovat. Opatření má zamezit zakládání účelových firem a zmírnit daňové úniky. Nové nařízení však opět necitlivě dopadá na menší tuzemské provozovatele, kteří musejí díky nízkým maržím okamžitě reagovat na pohyb cen pohonných hmot. Ty už na mnoha místech v České republice začaly růst, v průměru o třicet haléřů.
„Vůči menším firmám je to opět diskriminační. Musejí najednou zaplatit dvacet milionů, udržet konkurenceschopné ceny a přitom nemají žádné velké rezervy, jako nadnárodní čepradlářské řetězce,“ tvrdí Šeich. „Čeští podnikatelé prostě nemohou lusknout prsty a přenést své firmy do zemí, kde by platili nižší daně. To by si měli zákonodárci uvědomit, a pokud chtějí rozhýbat ekonomiku, tak ať nejdřív zkusí pomoci tuzemským firmám.“